Kdysi byl pozván na prestižní konferenci významný politik.
Na letišti na něj čekal připravený vůz s osobním řidičem.
Do haly konference přijel zadním vchodem, zatímco davy se tlačily u jednotlivých vstupů.
K občerstvení dostal mimo jiné kávu s perfektním prostíráním, drahým porcelánovým hrníčkem s podšálkem.
Uplynulo několik let.
Ten samý člověk přijel navštívit tu samou konferenci.
O přestávce byl pozván k pultíku, aby nečekaně pozdravil účastníky konference.
Padl dotaz:
Co se změnilo za tu dobu, co jste tu nebyl?
Přišla odpověď:
Když jsem tu byl naposledy, měl jsem auto s řidíčem z letiště, vstoupil jsem bez front zadním vchodem a kávu jsem pil z luxusního prostírání.
Dnes jsem přijel v MHD, vyčkal si frontu na vstup v davu do haly a kávu piju (pozvedl ruku s obyčejným plastovým kelímkem) v tomto bezcenném kelímku.
To se změnilo.
Ten kelímek mi připomíná, že vše, co jsem zažil kdysi, nebylo moje. A na tom V.I.P. přístupu a luxusu nestála má identita.
To vše dřív patřilo k pozici. K roli, kterou jsem zastával.
A ten kelímek dnes, ten mi připomíná, že jsem byl a stále jsem obyčejný člověk jako všichni.
Tolik k příběhu o kelímku.
Kdysi jsem slyšel zajímavou hlášku, sem tam si na ni vzpomenu:
Zařaď se zpátky do lidstva.
podnikové poradenství