Když jsem měl na základě zkušeností s řízením firem sepsat příspěvek, jak se zařídit, pokud někdo patří do skupiny covidem postižených subjektů, pojal jsem to obecně. Protože jak napsat jednorázově pár tipů, které mají mít úžitek jak pro OSVČ, tak pro #sme. Situace i kontext firem je různý a proto i řešení je vždy silně individuální. A navíc, nemůžeme se tvářit, že se dá pomoci vždy a všem.
I tak mě některé komentáře k článku překvapily. Byl to docela dobrý trénink na ego.
Jeden z diskutujících to vystihl zajímavě:
"V jedné diskuzi jsem uváděl, že spoléhat se na stát je cesta do pekla. To samé jsou nabídky formou odložení splátek, spojení či odpuštění splátek. Jediné, co mne po přečtení diskuzních přípěvků zaráží, jsou reakce, z kterých plyne nezájem o námětech aspoň přemýšlet, pokusit se nebýt pohodlný. Kdo nebude mít určitý záchranný plán nebo finanční prostor, bude podle mne nemile překvapen a řeči, včetně svalování viny (i když někdy asi oprávněně) na vládu, mu nepomohou."
Život není spravedlivý vždy a ke všem stejně. Ale být naštvaný na celý svět ještě nikomu k vyřešení problémů nepomohlo.
I proto jsem založil #jipprofirmy. Aby to nebyly řeči, ale činy a výsledky díky práci našich #interim manažerů. A to se bohudíky daří. Vše ostatní je nepodstatné.
interim manažer